Situace je nadmíru výtečná

Obecně se to moc neví, ale Česko je země, kde vědí všichni všechno nejlépe a jsou znechucení, že si k nim pro to vědění nikdo nejezdí. Dokonce ani ze Západu. Dokonce ani ze Slovenska. Dokonce ani odnikud. Přitom by se mohli od Čechů všichni učit. A to hlavně jedné základní věci, související se schopností radikálního řešení problémů. Schopností nejradikálnější.

Pokud totiž chcete řešit nějaký problém, musíte nějaký problém mít. Pokud se rozhodnete, že žádný problém mít nechcete, že žádný problém nemáte a že tedy problém prostě neexistuje, nemusíte ho řešit. Já jako Čech a vyhlášený český vlastenec tedy vůbec nechápu, co se to všude kolem pořád řeší. COVID? Pche! Klimatické změny? Žvásty! Konec lidstva? Blbost! Promile lidí vlastní tři čtvrtiny světa? Jak by vlastně mohli, když já nezvládnu ani automatickou pračku!

Problémy, ty samozřejmě taky máme. Třeba dvanáct nelegálních migrantů. Zneužívače žebráckých sociálních dávek. Přebujelé chráněné dílny českého divadla. Ale to je možné vyřešit. Třeba natažením žiletkového drátu na hranicích, před Úřadem práce nebo napříč jevištěm pochybných divadelních scén.

Ale že tři české obce srovnalo se zemí tornádo? Spolu s investigativními českými novináři hravě najdu zmínku, že už se to kdysi ve středověku taky stalo. Takže osud prostě. Až na nás udeří v důsledku sucha a ožralého lodníka, co zas tankerem zablokuje Suez, hladomor, jistě v análech snadno nalezneme hned několik historických příkladů, že už k tomu kdysi došlo, takže proč by nemohlo zase. Že masově chcípající smrkové monokultury? No, monokultury… kůrovec… To se stane.

Že ceny bydlení, energií, potravin letí závratně vzhůru? No a co? Trh to vyřeší. Třeba by mu v tom mohla pomoct mohutnějící armáda bezdomovců, co jsou bez bydlení beztak vinou vlastní lenosti (i když někteří určitě ze své vůle a lásky k nespoutané svobodě). Takže bychom pro ně mohli zřídit pracovní lágry. Budou tam zadarmo, v relativním teple, o relativní stravě, ale bydlet. A třeba i pracovat. Však nám budou ještě ruce líbat, že jsme jim dali tu božskou práci. A oni by si po letech povalování na lavičkách v parcích a nezodpovědného umrzání na okrajích velkých měst zase mohli osvojit správné pracovní návyky. Potíže s demokracií ostatně otroci řešili už od její kolébky v athénském Řecku.

Dlužníci jsou v tomto směru také slibnou kategorií. Korejská Hra na oliheň je břídilství. My v Česku máme svoje exekutory a dost mě překvapuje, že ještě nevznikl seriál na Netflixu nebo nějaké naveskrz autentická reality show, která by zmapovala, jakými hrůzami si ti čeští hrdinové všedního dne musí procházet v lopotném dobývání svého živobytí. Prostě nasrat na Squid games! Do prdele s Love Island! Love your executor! Čtyři miliony exekucí v desetimilionové zemi to už je panečku nějaká láska!

V současném Česku se, jak je vidět, děje spousta důležitých věcí. Je to úplný myšlenkový kvas, který je v globálním dosahu a v lokálních dějinách srovnatelný jen se založením Československa, atentátem na Heydricha, s Pražským jarem 68 nebo plyšovou revolucí Pravdy a lásky 89. Pravda a láska je vůbec hodně vepsaná do současného českého, ale i celosvětového dění, který se námi Čechy nechal v tomto směru velmi inspirovat.

Je jenom škoda, že si svět ne úplně všiml naší další české revoluce a zápisu do globálního dění. Statečně jsme totiž v naprosto demokratických volbách porazili oligarchu ze Slovenska, který je už teď ale opravdovým českým vlastencem. Takzvané levicové strany, na kterých bylo tradičně levicového dost málo, ostatně jako všude na Východě, byly konečně po zásluze vykopány z Parlamentu a zbyl nám ideální politický systém. Propříště si už budou moci občané ve volbách svobodně vybírat mezi pravicí a pravicí. Mezi stranami kapitalistických ideologů a stranami kapitalistických praktiků, mezi nimiž zuří urputný, řekl bych téměř bratrovražedný boj.

Jedna strana nesmiřitelného střetu říká: budete mít banány, které jste za bolševika neměli, i když budete mrznout a nebude ani chleba. Druhá bude za všech okolností rozdávat lidem koblihy, protože je dokáže reálně přimět, aby se nějak upekly. A pokud voliči přece jen budou chtít volit někoho jiného, vždycky se na Facebooku najde nějaký agilní moula, který jim řekne: „To chceš, aby v souboji s principiálním zlem tvůj hlas jen tak propadl?“

Takže je jasné, že jsme my Češi zase napřed. No dobře, Trumpa taky porazil jenom Biden. Ale my jsme napřed autenticky česky. A až si toho ve světě konečně všimnou, naše zásluhy o rozvoj, ba záchranu civilizace hrdého, bílého, heterosexuálního, protržního, tradiční rodinu ctícího a čtyřikrát rozvedeného muže bezpochyby ocení.

Teď, po dalším českém vítězství opravdové demokracie, už se zase musí jenom lidem správně vysvětlit, proč chtějí být zaživa sedření z kůže a proč je dobré se účastnit nekonečných krysích dostihů. Zručné PR agentury to jistě zvládnou. Zaplatí si je ze svých daní krysy sdírané z kůže, takže i ty snad záhy pochopí, že se jim samým prodraží, když si budou myslet něco jiného, nebo to aspoň dávat najevo.

Jen doufejme, že tentokrát už snad zkušené matadory demokracie, co se právě chopili moci, nenapadne do plošného snížení platů státních zaměstnanců (ale proboha určitě ne poslanců, senátorů, soudců a prokurátorů) zahrnout také mzdy policejních složek. Nikdo přece nechce zase mít nasranými policisty rozkopaný vestibul Ministerstva vnitra a policejní razie na milenky nejvyšších vládních činitelů, co mají rády „neformální“ dárky s diamanty. Ale to se už určitě nestane. Poučili jsme se. Pravda a láska tentokrát skutečně zvítězí nad lží a nenávistí a komunismem, který podle některých, co ráno vynechali prášky, máme neustále v zádech. Václav Havel by na to řekl něco jako: „Ehm… tedy já… Jestli můžu tedy… Ehm… Tak myslím, ehm… že situace je nadmíru výtečně.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *