Každý den nám běží před očima neuvěřitelné množství mimořádných uměleckých děl s hlubokým sdělením a apelem na univerzální lidství, kterým se v obecném žargonu říká reklamy. Umělecká kritika je k nim zcela slepá. Hledí si zkrátka svého pseudoumění a umění skutečné, živé, které dokáže diváka oslovit bezprostředně a s nevšedním citem, ponechává bez povšimnutí, a hlavně bez recenzí a konstruktivní kritiky.
Rozhodl jsem se tedy, že to napravím a tohoto úkolu se se vší pokorou zhostím, abych čtenářům a divákům vyjevil opravdovou krásu a hloubku, která se v reklamním umění skrývá.