Nevýslovné vzplanutí

Do světa vášnivých, ne-li přímo osudových milostných vztahů nás vede reklama na svěží jedenáctku nošovického pivovaru. Opět jde o dílo s mimořádně silným příběhem. Tentokrát jsme však svědky nefalšovaného dramatu, držícího diváka po celou dobu předlouhých třiceti vteřin v dokonalém napětí, jak to celé vlastně dopadne.

Byl bych nerad působil jako někdo, kdo se snaží potenciálního diváka ochudit o komplexní vjem ze sledování dokonalého a emocemi nabitého reklamního spotu. Jako někdo, kdo vyzradí veškeré spoilery a zkazí fanouškům reklamy autentický zážitek. Ale co naplat, velkolepé dílo si zaslouží podrobný kritický rozbor, aby jeho krása mohla vyniknout v celé jeho vrstevnatosti a celistvosti.

Pivovar Radegast je členem pivovarnické skupiny Plzeňský Prazdroj a.s., která byla členem South African Breweries a po sloučení s americkou Miller Breweries pak SAB Millers se sídlem v Londýně, která se mohla po prodeji stát součástí společnosti Anheuser Busch InBEV, jež by tak ovládla celou třetinu světové produkce piva, ale bohužel byl Plzeňský Prazdroj a.s. nešťastným rozhodnutím evropského antimonopolního úřadu z tohoto slibného balíku nakonec vyjmut a získal ho i s obchodními značkami japonský koncern Asahi.

Není tedy divu, že se reklamní spoty Pivovaru Radegast nesou především v lokálním duchu a jsou situovány do překrásné a drsné krajiny Moravskoslezských Beskyd, onoho rázovitého kraje plného drsných a osamělých mužů, za jehož okrajem domovské městečko pivovaru leží.

Na první pohled by to mohlo vypadat, že jsme ve spotu na ultra hořkou jedenáctku Ratar nošovického pivovaru svědky téměř archetypálního střetu divoké přírody s odhodlaným, horskými větry ošlehaným mužem s ostře řezanými rysy, který se už dlouho neměl důvod pousmát. Jeho jedinou zaslouženou radostí po každodenní dřině na horské samotě pod Lysou horou je otevřít si láhev s oblíbenou nošovickou jedenáctkou a aspoň na chvilku si vydechnout.

Ale tu ho bečení jeho stádečka vzorně ostříhaných ovcí, a především osudově znějící hudba přiměje vyhlédnout z okna. Spatří šedivého vlka, jak se skrze rozbitou ohradu zákeřně vkrádá do jeho hájemství. Jako pravý muž činu nelení, popadne flintu, vyběhne z chalupy a neohroženě stane divoké šelmě tváří v tvář. Vlk hrozivě cení tesáky, hrdina na něj neochvějně hledí mířidly pušky. Ve strhující hudbě je možné zaslechnout zrychlený tep jeho srdce a soustředěný dech zkušeného střelce před stisknutím spouště.

Náhle však dochází k famóznímu zlomu. Střelec ve velkorysém gestu pozvedne pušku a vypálí z ní jen tak do vzduchu. Vlk prchá, hrdina za ním chvíli hledí a pak si může konečně v klidu dopřát svou oblíbenou jedenáctku. Velkorysým rozhodnutím daroval život chráněné šelmě, která se mu snažila rozsápat ovce, ale on prokázal, že ví, co se sluší a patří a za co mu každý ochránce přírody musí radostně zatleskat.

Na první pohled by se takováto interpretace mohla zdát dostačující. Ale kvalitní umělecké dílo, za něž je nutno tento reklamní spot bezpochyby považovat, jde vždy mnohem dál a hlouběji. Již jsem zde naznačil, že jde o dílo mimořádně vrstevnaté. A jako takové nabízí ve své hloubi zcela jinou a rafinovanější interpretační polohu. Ba dokonce polohu přímo protichůdnou.

Nejde zde ani zdaleka o zobrazení nějakého neotřesitelného chlapáctví, ale naopak o zviditelnění křehkého, osamělého mužství toužícího po blízkosti, po ryzím citu a fyzickém kontaktu. Pokud se na spot zadíváme pozorněji, spatříme muže, který přece nebydlí v nějaké horské salaši, ale ve středostavovské, dřevem obložené chatě, již v kopcích nechal k víkendovým kratochvílím vystavět pro svou manželku a děti.

Ale kde je vlastně ta manželka? Kde jsou ty děti? Pohlédneme-li na osamělého muže v ošuntělém děravém svetru a na neopečovaný, ba mládenecký interiér chaty, musíme konstatovat, že zde jednoduše nejsou. Tak kde jsou? A byli vůbec? Nejsme zde náhodou svědky tragické krize středního věku jednoho muže, který po dlouhých letech odmrštil práci v korporátu, vydal se za autentickým životem do hor, v čemž ho jeho manželka odmítla následovat? A on na to zareagoval tím, že si koupil malé stádečko ovcí, které nyní jeho existenci doplňuje dávkou nezbytných citů? Anebo to bylo v jiném pořadí? Nejdříve rozvod, pak ztráta práce, horská chata pod zasranou Lysou horou jako jediné přístřeší, co mu po celoživotní dřině a rozvodovém řízení zbylo, a láskyplný vztah ke stádečku ovcí, jež mu pomáhá alespoň trochu resuscitovat skomírající citový a sexuální život?

V takovém kontextu se pak útok vlka, ale bezpochyby spíš vlčice, musí nutně jevit jako vpád nespoutané atavistické vášně. Ve srovnání s ovcemi, které má hrdina každodenně k dispozici, jsou vyceněné tesáky šelmy plny příslibů divoké živočišnosti. Spot se tak dostává do oblastí téměř mytologických, kde morálka začíná hrát pouhé druhé nebo dokonce třetí housle. Jsme totiž svědky nevýslovného vzplanutí. Hrdina vlčici nedaruje život, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ale rozhodným způsobem dá vášnivé šelmě najevo, že je zde vítána. A že i když protentokrát ještě vlčice po výstřelu plaše odběhne, může se kdykoli vrátit, aby mohla vzájemná láska dojít celistvého naplnění. On sám si pak čekání na tento vytoužený okamžik vyplní konzumací jedenáctky Ratar.

Jsem si jist, že taková interpretace je nanejvýš oprávněná. Neboť Pivovar Radegast je svým jménem i logem odvozen z předkřesťanského pohanského světa, kde pravidla mravnosti, jak je známe dnes, neexistovala a kde ryzí a nespoutaná tělesnost a sepětí s přírodou hrálo mnohem větší roli, než by si dnes leckterý historik vůbec dokázal připustit. Ale tvůrci reklamního spotu na Radegast Ratar o tom vědí své a jistě se nemýlí. Každý musíme ke správným rozhodnutím dozrát. Protože život je hořký. Bohudík.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *